Turistika "Jeseníky 2025"

Ve dnech 5. až 8. června 2025 uspořádala Federace vlakových čet po dvou letech přerušení tradiční turistický pochod. Pro letošní turistickou akci pod hlavičkou prezidia FVČ byly vybrány Jeseníky s malým přesahem do oblasti Rychlebských hor. Za základnu s potřebným zázemím posloužil Hotel Park v Ostružné, kam se ve čtvrtečních odpoledních hodinách sjeli všichni účastníci pochodu. Následovalo ubytování, vydatná večeře a přivítání účastníků s následným seznámení s podrobným programem celé akce.

V pátek ráno nás probudilo nesmělé sluníčko s polojasnou oblohou, která dávala tušit, že nás očekává příjemný den jako stvořený pro turistiku. Po vydatné snídani jsme vyrazili na cestu. Od hotelu jsme vyrazili do „centra“ obce k turisticky značeným trasám. Odsud již následoval pěší pochod po zelené turistické značce se stoupáním proti proudu říčky Ostružinky. Cesta obcí nejprve vedla společně s červenou turistickou značkou až k rozcestí Ostružná-Continental, kde se obě značky od sebe odpojily. My jsme pokračovali po zelené značce kolem prameniště Ostružinky. Za obcí začala cesta, která byla kamenitá a po noční bouřce poměrně nestabilní, pořádně stoupat. Jednalo se o první fyzicky náročnější prověření sil účastníků, kteří to zvládli na výbornou. Za cca hodinku pochodu jsme všichni dorazili na nejvyšší bod denního pochodu, kterým bylo rozcestí u Císařské lovecké boudy. Zde následovala krátká přestávka, kterou si všichni za zvládnutí výstupu více jak 300 výškových metrů určitě zasloužili. Po dočerpání sil již cesta pokračovala pohodlně po červené turistické značce tzv. „Hřebenovkou“ až k horské chatě Paprsek. Zde následovala polední pauza, kterou všichni účastníci využili k občerstvení a doplnění ztracených kalorií. Někteří část pauzy věnovali i prohlídce přilehlého okolí chaty s kaplí sv. Kryštofa. Z horské chaty Paprsek jsme pokračovali opět po zelené turistické značce na nedalekou Dalimilovu rozhlednu na vrcholku kopce Větrov. Přesto, že je Větrov o cca 100 výškových metrů níže než chata Paprsek, tak rozhled z vrcholku Dalimilovy rozhledny na panorama Jeseníků i Kralického Sněžníku byl impozantní. Za zmínku stojí i skutečnost, že samotná stavba Dalimilovy rozhledny je novodobou replikou rozhledny, která až do roku 1973 stávala na Kralickém Sněžníku. Od Dalimilovy rozhledny jsme již pouze sklesali poslední kilometry pochodu k nádraží ve Starém Městě pod Sněžníkem odkud jsme se, nejprve autobusem náhradní dopravy a následně z Hanušovic vlakem, všichni bezpečně přepravili zpět do Ostružné.  Po chutné večeři již následovalo pouze nezbytné zhodnocení dne a někteří z účastníků využili zbytek svých fyzických sil k absolvování podvečerních vodních radovánek v hotelových bazénech.

Druhý den v sobotu ráno pršelo a předpověď počasí nevěstila nic moc dobrého. Na hřebenech měly být vydatné dešťové přeháňky s možností přechodu na vytrvalý déšť. S odpovědností k dané situaci bylo po snídani pořadateli operativně rozhodnuto, že dnešní naplánovaný pochod bude oproti plánu zkrácen a zároveň, že kdo by se z účastníků na přechod po části hřebenu Jeseníků necítil, tak může zůstat na hotelu. Někteří tuto nabídku využili, ale převážná část účastníků vyrazila na etapu druhého dne. Nejprve nás 19 statečných vyrazilo na místní nádraží, abychom vlakem popojeli do sedla na Ramzové, odkud nás lanovka vyvezla na vrch Šerák. Cesta lanovkou proběhla bez deště a v suchu, kdy se o svůj krátký čas přihlásilo i sluníčko. Bohužel, toho dne naposled. Po lanovkou dosaženého vrcholu Šeráku jsme museli navštívit místní turistickou chatu Jiřího na Šeráku. Zde jsme alespoň v suchu přečkali jednu z vydatných přeháněk a po jejím odeznění vyrazili na cestu. Na cestu nás vyrazilo však již pouze 17, protože dva si to rozmysleli s tím, že se raději vrátí zpět. Z chaty na Šeráku naše cesta vedla na vrchol hory Keprník, který se svojí nadmořskou výškou 1423 metrů byl nejvyšším bodem denního pochodu. Bohužel už cestou na Keprník se počasí totálně zkazilo a začalo vydatně trvale pršet a k tomu se přidal poměrně ostrý západní vítr a mlha. Z vyhlídky na Keprníku tak nic moc nebylo a všichni byli rádi, že měli holý vrchol bez možnosti schování se za sebou a pomalu pokračovali po červené turistické značce směr Červenohorské sedlo. Pár stovek metrů za vrcholem Keprníku naštěstí cesta vstoupila do lesa, který alespoň částečně kryl poryvy větru. Přes rozcestí Trojmezí a Sedlo pod Vřesovkou jsme všichni v relativním pořádku a pohodě (kompletně promočení) dorazili ke kapličce u Vřesové Studánky. Zde byla po cca 6 km pochodu v dešti první možnost se alespoň na chvilku skrýt před deštěm, ale nemělo cenu se nijak moc „rozsedět“, protože díky mokrému oblečení všichni rychle ztráceli teplotní komfort a další cestu by již nemuseli zvládnout. Proto odpočinek u Vřesové Studánky byl poměrně krátký a muselo se vyrazit na „Hřebenovku“ na poslední část pochodu a sklesat do Červenohorského sedla. To se nakonec všem zdárně podařilo a mohli jsme se sejít v restauraci místního hotelu. Zde se všichni snažili osušit, jak to jen šlo a doplnit tekutiny i kalorie. Kdyby byla rychlejší obsluha restaurace, tak by se nám to podařilo určitě lépe a vydatněji, ale evidentně tam nebyli na takový nával zařízení. Ve stanoveném čase nás v Červenohorském sedle vyzvedl objednaný autobus, který nás bezpečně přepravil k hotelu do Ostružné. Následovala nezbytná očista, převlečení do suchých věcí a vydatná večeře se sladkou tečkou. Po večeři následovalo zhodnocení celé akce, kdy pořadatelé poděkovali účastníkům za zodpovědný přístup s plněním daných pokynů.

Příští den byla neděle a po snídani následoval již jen odjezd k domovům.

Celá akce se vydařila. Díky kvalitnímu zázemí hotelu, krásné okolní přírodě a pečlivé přípravě organizátorů byli všichni účastníci spokojeni a je jen škoda, že počasí tento pocit více neumocnilo. 

za FVČ sepsal Robert Benda